Zobrazují se příspěvky se štítkemkronika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkronika. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 28. října 2014

Padající listí v Jestřabicích

Do Jestřabic jsme vyrazili ve velmi velkém počtu. Ani jednou jsme se nespočítali. Mauka nevěděla, pro kolik lidí má koupit lístek. Odhadla to na lístek pro 24 osob, což bylo o jednu osobu víc, než kolik se zhruba dopočítala. Ale vzala jeden do rezervy, kdyby nepočítala správně. Bylo nás ale samozřejmě víc, protože některým ještě nebylo 6 a pro ty se lístek nekupuje (pokud cestuje skupina na skupinovou slevu, je možno nezapočítat pouze 2 děti do 6 let věku, ostatní děti do 6 let se již do skupiny započítavají). Kromě toho Červoupír a Křivík cestovali na společný lístek s rodiči, kteří jeli stejným vlakem, ale jinam. Celý odhad počtu členů skupiny byl navíc prováděn v době, kdy na nádraží ještě chyběla posádka Ježkova auta a nebylo zřejmé, kolik Krajtlů se zúčastní. Na nádraží se taky někdy vyskytují lidé (např. sourozenci členů výpravy), kteří nakonec do vlaku nenastoupí a přitom vypadají, že by mohli. A taky lidé, kteří do vlaku nastoupí, vypadjí jako členové výpravy, ale není to tak. 

Pokud někomu doma chybí dítě, ozvěte se. Pokusíme se s tím něco udělat. Tedy jen v případě, že před výpravou do Jestřabic nechybělo.

Skauting je fuška.

P.S.: Jinak na výpravě bylo krásně. Fotky si můžete prohlédnout zde. 

úterý 27. května 2014

Kyjovské funkcionalistické vily


V rámci Stezky - poznávání svého města a okolí - vyrazila Dráčata ve dvou skupinách po stopách kyjovského vilového funkcionalismu (fotogalerie zde). Wikipedie k tomu uvádí:
Funkcionalistické vily
V období první republiky bylo ve městě postaveno několik funkcionalistických vil, které v pozdější době byly často přestavovány a do značné míry ztratily svůj původní charakter. Dnes proto nemají statut kulturní památky. Mezi významné stavby patří:
• Rodinný dům s lékárnou Otakara Svačiny na ulici Komenského č. 758. Vilu si nechal postavit člen hodonínského Sdružení výtvarných umělců moravských a podporovatel umění Otakar Svačina v letech 1927–1928 od architekta Ludvíka Hilgerta, kyjovského rodáka a žáka Jože Plečnika.
• Rodinný dům Marie a Metoděje Součkových v ulici U Parku č. 805. Dům postavil architekt a kyjovský rodák Josef Polášek pro učitele hudby, sběratele umění a spolumajitele strojírny v Kyjově Metoděje Součka v letech 1929–1930. Součástí domu byla i obrazová galerie. Josef Polášek stavbu navrhl po studijní cestě po Holandsku, kde se inspiroval vlastním domem architekta a výtvarníka Henka Wegerifa (1888–1963) u Haagu. Vila byla přestavěna v letech 1969–1971.
• Rodinný dům Stelly a Arnošta Hayekových v ulici Boženy Němcové č. 833. Dům postavil v letech 1931–1932 architekt a kyjovský rodák Bohumil Tureček pro majitele kyjovské octárny a významného člena kyjovské Židovské náboženské obce Arnošta Hayeka (1895–1944). Arnošt Hayek zemřel v koncentračním táboře Terezín, jeho manželka a dcera Sylva zahynuly v koncentračním táboře Osvětim. Dům se stal majetkem státu a byl postupně přestavován.
• Vila Rajmunda Neumayera v ulici Svatopluka Čecha č. 886. Architekt Bohumil Tureček ji postavil v letech 1931–1933 pro advokáta Rajmunda Neumayera, ředitele kyjovské sklárny a člena obecní rady. Před rokem 1989 vila sloužila jako Mateřská škola. Po roce 2000 prošla rozsáhlou přestavbou.
• Rodinný dům Anny a Josefa Jakerleových na ulici Svatopluka Čecha č. 896. Dům od architekta Josefa Poláška nechal postavit člen městského zastupitelstva a správní rady kyjovského pivovaru Josefa Jakerle v letech 1933–1934. Do stavby byl začleněn i mlýnský náhon, který do 60. let 20. století tekl přes pozemek. V roce 2004 byl objekt přestavěn na bytový dům.
• Vila Gabriely a Vladimíra Dunděrových na ulici Komenského č. 616. Kyjovský architekt Josef Polášek postavil vilu v letech 1936–1937 pro lékaře Vladimíra Dunděru (1903–1942). Vladimír Dunděra s manželkou byli popraveni nacisty v brněnských Kounicových kolejích za spolupráci s odbojem. Dům byl konfiskován, v 50. letech přestavěn a sloužil např. jako dětská poliklinika. Po roce 1989 byl navrácen dědicům a je využíván ke komerčním účelům.

úterý 17. prosince 2013

Bylo to zombie - Chrastí

Původně nevinná podzimní procházka se dramaticky změnila hned po prvním útoku zombíků. Takhle to zaznamenala Pipi: 

Sešli jsme se na faře v 9:00. Šli jsme směrem k Penny maketu, a tam se ztratili v divočině. Cestou jsme hráli hru na pašeráky. Nám se podařilo schovat pastu plnou diamantů, aniž by nás ostatní viděli. Na kopci se k nám přidali Mauka s Dinem. A Dino spustil: "A víte co je nového? Celkem nic, až na tohle!!!" A asi už tušíte co... Mauka má PRSTÝNEK.
Po této novince jsme se vydali cestou přes pole k jednomu obrovskému dubu. Dino na něj samozřejmě (jako vždy) vylezl a skočil dolů - podle Mauky - jako zralý lilek. Dále jsme pokračovali lesem... kde jsme hráli na zombie. Měli jsme přenést diamanty do faraonovy hrobky, ale nesměli se jich dotknout, jinak by nám vytekl mozek. Naštěstí se to nikomu nestalo. A aby toho nebylo málo, křižovali nám cestu ještě dva příšerní zombíci. Potom jsme se přemístili zpátky na faru. Byla to fajn výprava. 


Pipi ještě zapomněla napsat, že na zpáteční cestě jsme pomohli Chrochťovi (alias Sviníkovi) vysbírat kukuřičné pole na krmení pro holuby. Táhl toho chudák přetékající koš...

A to všechno si můžete  prohlédnout na fotkách tady (Fiš už dodal ty své, fotodokumentace je kompletní).

čtvrtek 12. prosince 2013

Casino SOVA

Casino Sova (29. - 30. 11. 2013)

Jak bych začal... 
Asi bude nejlepší říct to přesně, jak to šlo po sobě. 

Takže, v pátek v 17:15 jsme se já (Gůgl), Tomket, Terka a Vanda potkali na nádraží, koupili si lístky, označili je, nasedli do vlaku a vyrazili jsme směr Brno. V Brně jsme měli mít asi hodinku prodlevu a tak padl návrh zajít do Vaňkovky podívat se na výzdobu, načerpat inspiraci na dárky, koupit dárky, dát si něco k pití a v klidu si popovídat. Pořád bylo času dost a najednou jsme nestíhali. Úprkem jsme vyrazili chytit šalinu. A že neuhodnete co? Nestihli jsme ji.... 

Následovalo něco v tomhle smyslu: 

"Pojďme pěšky." (Provedeno). 

Po pěti minutách:"Má někdo tušení jak se tam dostat?" 

"Ne." 

"Zpátky na tramvaaaaj!" 

"TO NESTIHNEM!" 

"STIHNEM!" 

Na nástupišti plno nervózních lidí: 

"Co tu chcete s těma batohama?!" 

Z naší strany raději ticho... 

Přijíždí tramvaj. Chvilka napětí. Dveře se otvírají, a pak nastává chaos. 

Ze šaliny se cpou ven, zvenčí se cpou do šaliny, někde v tom chaosu se nám daří dostat se dovnitř a nepadnout pod nohy okolostojících. 

Vyjíždíme, oddechneme si protože zjišťujeme, že máme ještě dost času. Co nás ale ani ve snu nenapadlo, bylo, že potkáme tak nervní řidičku. Po dvou minutách jízdy vylezla ven z místa řidiče a pět minut nás pérovala jako malé děti, nemyslím teď nás skauty, ale celkově dav v šalině. Po pěti minutách vychladla, sedla si na místo a jela dál... 

Když jsme dojeli na Mendlovo náměstí, vedl nás Tomket nějakými křivolakými uličkami, až jsme přišli do restaurace. 

Tam se nějakým doposud neosvětleným způsobem vyskytl Oča a zavedl nás k jejich klubovně, kde už čekala skupina asi patnácti lidí v čele s nepřehlédnutelným Vořechem (takový jeden poněkud blázen z podivínského oddílu). 

Když jsme přišli na klubovnu, vyptali si od nás vstupenky a zavedli nás do místnosti, kde jsme si odložili batohy. Pak vystoupali jsme po schodech nahoru do kasína, kde na nás čekala ruleta, poker, kostky a hra, jejíž název jsem nedokázal vyslovit. 

Dali jsme padesát korun, dostali hodně herních dolarů a rozesadili jsme ke stolům. Já zakotvil u rulety, Tomket u pokeru a Vanda s Terkou k té nevyslovitelné hře. 

Zhruba v půlce večera jsem se přemístil ke kostkám a hrál až do 3/4 večera. Atmosféra mezi obsluhou rulety Luciusem Férem (Luciferem) a majitelem kasina se celý večer zhušťovala, až kolem půlnoci všechno krachlo. Majitel se chtěl přidat k pokeru, ale když mu vyklízeli židli, padl mrtev k zemi. Padlo podezření na čtyři osoby: 

- Lucii Férovou 
- manželku majitele Mercedes 
- obsluhu (Nevyslovitelné jméno) 
- barmana 

Povolaný lékař konstatoval smrt otrávením, všichni se zděsili, že něco je v pití. Obavy se ukázaly zbytečné po tom, co Tina našla v záchodě použitou stříkačku a v kabelce Mercedes kryt z jehly. 

Mercedes se ke všemu přiznala a na otázku "Proč?" nám řekla: "Kvůli kasinu, byli jsme spolumajitelé, takže zisk jsme si dělili napůl, ale já chtěla víc." 

Kasino skončilo a hrála se lidská obdoba kvarteta s vymyšlenýma přezdívkama, obdoba městečka Palerma, a poté, co jsme si někteří odešli lehnout, se hrál Parlament. To byla půlnoc, postupně se ke spícím přidávali další a další, až hrálo opravdu jen několik skalních cvoků. 

Usnul jsem, a když jsem se kolem tří ráno probral, panovala ještě rušná zábava. Kolem půl čtvrté usnuli všichni a kolem šesté nás probral Vořech slovy: "Zdravim, ja som od Svedkov Jehovovych a tu som vam priniesol volaké brožurky..." 

Poslali jsme ho do patřičných míst a podřimovali ještě asi do osmi. 

Pak všechno nabralo rychlý spád. Snídaně, převlečení, odchod na Lasergame, v každé aréně jedna hra a po 3/4 hodině jsme odcházeli příjemně zničeni. Na klubovně jsme dojedli, co zbylo od snídaně, namazali pár baget, a hráli upravenou verzi Activity. 

Když jsme dohráli, vyšli jsme na šalinu a jeli na nádraží. Tomket valil koupit lístky a já s Vandou a Terkou jsme šli do vlaku, tam nám Tomket rozdal lístky a pak si uvědomil, že je neoznačil, vyrazil je označit, čímž si vykoledoval několik peprných slov od průvodčího a pak jsme vyjeli směr Kyjov. V Kyjově vysedli Terka s Tomketem a já s Vandou jsme pokračovali směr Veselí.

zaznamenal Gůgl

pátek 11. října 2013

Brněnská noc

V pátek 27. září jsme se sešli na autobusovém nádraží v 15:45 a vyrazili směrem na Brno ve složení: Ybér, Fiš, Gůgl, Lajka, Pipi, Helča, nová členka Terka a samozřejmě Katan. Jakmile jsme přijeli do Brna, proběhl velký nákup v Tesku. Přesunuli jsme se do paintballové haly k Dodovi. Zatímco jsme se převlékali, Gůgl se nechal olízat od Dodova psa. Pak jsme vyrazili na koncert, který začínal v 19:30. 
Na koncertě asi po 15 minutách jsme vytáhli mobily a hledali Wi-Fi. Po koncertě následovala procházka večerním Brnem. Ve Vaňkovce jsme pojezdili všechny jezdící schody po směru a vyběhli i v protisměru. Ve 23:30 byla konečně večeře. Po večeři jsme poslouchali písničky a Katan nás učil tančit. Usínali jsme asi ve 2 hodiny. 
Ráno jsme se vzbudili nepříjemným způsobem, a to tak, že na nás Katan hodil jednu z překážek na paintball. Nevzbudilo to jenom Pipi, kterou Katan nakonec musel ze spacáku vysypat. Dopoledne proběhla paintballová bitva pod vedením Doda. Po obědě jsme uklidili halu, rozloučili se a jeli zpátky do Kyjova.
zapsala Helča

pátek 9. srpna 2013

Indiánský den


Ve středu 7. července 2013 se na farním dvoře konalo Indiánské odpoledne. Akci pořádalo CPR Kyjov a náš oddíl na ni zapůjčil svůj "prodejní stánek", tedy týpí. Na oplátku si budeme moci půjčovat tyče od CPR. 
A jak jsme týpko pro děti stavěli, můžete shlédnout třeba v tomto kratičkém videu nebo na fotkách. 

čtvrtek 30. května 2013

SKAZA plná deště...

A ještě jednou o SKAZe, tentokrát formou postřehů a fotografií. Než někdo z členstva napíše více, pokochejte se třeba Espaňovými fotkami zde.

úterý 21. května 2013

O koních a tak


V úterý 7. května jsme my Dráčata místo schůzky jeli na koně. Sraz byl v 15:20 na vlakovém nádraží, kde jsme si zakoupili zpáteční jízdenku do Bzence.
Ježek nám dal mapu a ukázal nám, kudy máme jít, protože on se vezl v autě s Amálkou. Dávali jsme pozor, kdy máme vystoupit, a tak s tím nebyly žádné problémy. Problémy byly jen s tím jak se dostat na místo. Nakonec jsme se, sice po trochu delší době, dostali až ke koním.
Ve stáji jsme se rozdělili na dvě poloviny, protože někteří o jízdu na koni neměli zájem. Na koni jely: Pulčík, Kexík, Torpédo, Pipi, Kiki, Anička a já - Madlenka. Ostatní zůstali u stájí a hráli hry.
Koně jsme měly k dispozici čtyři. Jmenovali se: Belfásek, Nina, Bob a Dick. Markéta Valihrachová, která nás měla na starost, s námi zamířila do lesa. Každý jel asi tak čtvrt hodiny, což nám docela stačilo.
Nakonec jsme koně odvedly do stájí, odsedlaly je a vyčistili. Pomáhal nám i Chrochťa.
Byla to krásná vyjížďka! Měli bychom si to brzy zopakovat!

pro oddílový blog sepsala Madlenka

pondělí 11. března 2013

Bitvy a modřiny

V tyto dny začínají mizet modřiny, jenž některým Idilidem zůstaly jako jediná vzpomínka na slavnou bitvu Ježkových očí - levého oka s pravým okem. Tato bitva se odehrála koncem února v Brně paintballové hale, kterou provozuje prastarý Idiliďa Dodo.
Svorní a věrní přátelé se po čas bitvy stali nepřáteli na život a na smrt. Zbraněmi nám byly pušky poháněné stlačeným vzduchem a municí menší hopskulky. V bitevní vřavě nezůstával nikdo pozadu. Krevní oběh nasycen adrenalinem a touha zneškodnit nepřátele byla větší než pud sebezáchovy a strach ze štiplavého žihadla soupeřovy munice. Bitva skončila nerozhodně, ale osud války není ještě rozhodnut. K rozhodujcímu souboji se armády střetnou v teplých letních měsících ve venkovním prostředí.
V přátelské atmosféře brněnské čokoládovny jsme pak na znamení dočasného míru vypili lahodný mok a vyšli na procházku Brnem. Velká sněhová nadílka, která toho dne napadla, nám bohužel nedovolila přestat ve válčení. Jen jsme vyměnili pušky za sněhové koule a nelítostný souboj pokračoval až k nádražní budově.
Fotky z haly najdete zde.

úterý 26. února 2013

VRACEČKU! VRACEČKU! VRACEČKU!

Není to tak zlé s tou dnešní mládeží. Alespoň mezi Idilidmi ne. Nejsou to žádní peciválové přilepení k obrazovce televize nebo počítače. V tělocvičně se Idilidí sešlo nejméně 29 (možná jsme v tom neustálém pohybu někoho zapomněli spočítat) a celé tři hodiny se bez přestávky honili za mičudou. Kromě dvaceti minut eskymácké honičky a solničko-pepřenkového závodu pálili jednu střelu za druhou v milované vracečce. Není na světě lepší hry, tato ostane v našich srdcích naporád!

pondělí 28. ledna 2013

IDILIDI na sněhu

Navzdory špatným pátečním vyhlídkám se sobotní sáňková vyjížďka vydařila přímo fantasticky! Sluníčko se na nás smálo celý den, vítr ani nezafoukal a sáňkařské sjezdovky v milotických Horkách zářily vrstvou zledovatělého sněhu, po kterém to na bobech a saních pěkně svištělo. K nebezpečnému sportování se sešlo celkem sedm statečných (dětí) a pět zodpovědných (vedoucích). Statečnost nakonec zvítězila u všech účastníků a ze svahu se tak vrhali nejen v sedě na bobech či saních, ale také v leže na lopatě (hlavou dolů), přímo po hlavě (Pipi), hlavou dolů na saních (totálně osvobozující zážitek, bez  něhož nebyl vedoucím umožněn návrat domů ) a někteří neváhali válet sudy. Rozjařené vřískání se mnohonásobnou ozvěnou neslo tichými Horkami...
Po dostatečném vybití energie jsme všichni vyšplhali na Náklo, zahřáli se při eskymácké honičce a nakonec opět vsedli na své zimní oře a po cestě pokryté ledem sjeli až dolů do Milotic (tento sjezd byl ze všech nejlepší, protože nebylo nutné vytáhnout pak boby zase nahoru na svah).
Zimním radovánkám, všem statečným i zodpovědným a především Iďovi ZDAR!
Pár fotek najdete tady, kratičké video pak tady. 

pátek 25. ledna 2013

Betlémské světlo

Zavzpomínejte na loňský Štědrý den, kdy jsme společně klouzali namrzlým Kyjovem a roznášeli Betlémské světlo členům našeho oddílu. Opravdu jen několik málo fotek najdete zde.

neděle 25. listopadu 2012

Strážnickými uličkami - pěšky, vlakem a po stromech

Strážnice nás překvapila nečekanými dobrodružstvími. První bylo trochu nepříjemné - kešku, kterou jsme chtěli odlovit hned na nádraží, střežila skupinka domorodců. Ybér chtěl odlákat jejich pozornost tím, že s nimi zapřede rozhovor o myslivosti, ale bylo nepravděpodobné, že by si nevšimli přítomnosti dalších jednadvaceti lidí. Ybér má samozřejmě charizma, takže kdekoho zastíní, ovšem že by svítil jako radioaktivní uhlík, to se zase říct nedá. Druhé dobrodružství na nás čekalo ve mlýně, neplánovaně jsme totiž byli pozváni do jeho útrob na prohlídku. Slabší povahy měly co dělat, aby nápor čarodějnic, košťat, pavouků, pranýřů a vodníků zvládly. Touha prošmejdit všechna patra zaprášeného mlýna, v pološeru a po vratkých schodištích, však byla neodolatelná (panu průvodci posíláme do Strážnice velký dík za neopakovatelný zážitek). Třetímu dobrodružství jsme vběhli přímo do náruče uprostřed zámecké zahrady. Přivítal nás v ní sám hrabě Magnis, kterého jsme vyrušily z hloubání nad stavbou nového mostu. A protože jsme Idilidé činu, chopili jsme se stavby mostu sami a hned (hrabě Magnis skutečně nechal 30 metrový řetězový most ve Strážnici roku 1824 postavit - byl to první řetězový most na evropském kontinentě). Nákup ocelářského materiálu nás vyšel pěkně draho, přesto oba řetězy rostly neuvěřitelným tempem a přibývaly téměř stejně rychle. Družstvo "u trávníku" zvítězilo o pouhý necelý metr, sladkou odměnu si ale rozdělili všichni stavebčané. Závěřečným dobrodružstvím byl úprk na vlak. Stihli jsme. Kam nás odveze příště?
Nejste-li si jistí, kudy jsme to vlastně courali, můžete mrknout na mapu tady (necelých 6 km)... a fotky si můžete prohlédnout tady. 

sobota 24. listopadu 2012

Ze strážnických uliček

Na výpravě jsme pozorovali "vrbuvrbuvrbuvrbu", tzv. dodekavrbu, důvěrně zvanou binárka.


Elenka: "Tomášku, mám pro tebe úkol jako pro rytíře. Aha, ty jsi konboj? Tak to pro tebe nebude."
"Udělal ti něco ten obraz, že ho chceš rozšmikat?"
Tomík: "Jo, bouchl mě do hlavy."

středa 24. října 2012

Lesem a bažinou (tou hlavně)

Zápis z říjnové výpravy je konečně tu. Omlouváme se všem netrpělivým čtenářům, ale kletba gumových medvídků měla dlouhodobé účinky a gumové prsty odmítaly klepat písmenka do počítače. Výprava začala tím, že byla skoro všem zima. Našli jsem si teda zasluněnou louku a rozprchli se do vysoké trávy před dotěrnými duchy gumových medvídků. Ve výsledku už sice zima nebyla nikomu, ale zato měli všichni mokré kalhoty. No a, skaut je nepromokavý! Bylo to krásné a byla to legrace. Vzhledem k tomu, že v týdnu před výpravou les vytrvale zásobovaly děště a přeháňky, měli jsme spoustu příležitostí k rochnění v kalužích, mělkých bahenních lázních i hlubokých jezerech, která se rozlévala přes celou cestu a jen stěží je šlo obejít. Miki neodolal a pokusil se jedno takové jezero přeplavat. Šíma a Šíma se vybarvili jako budoucí hydrologové, protože každou kaluž (slovy K A Ž D O U), prozkoumali hloubkovým měřidlem a změřili hustotu vody pozorováním, za jak dlouho se v ní utopí klacek. Závěrečná valná hromada (kdy se všichni svalí na jednu hromadu v 5-10 vrstvách na sobě) plně nahradila obvyklou naháněčku a následné mučení některého z vedoucích. Ze spodní vrstvy hromady vykukoval jako obvykle Dino. Moc jsme si výpravu užili. Jak často se vám podaří opalovat se v půlce října? Fotodokumentaci najdete zde. 

 V rámci pokračujícího mapového výcviku můžete prostudovat záznam našeho putování:



pondělí 8. října 2012

Táborové video

Dokumentární film Nonice Petry Ježkova o záhadném zmizení prof. Bohulíbka najdete zde. A pozor, jde o režisérský sestřih, tedy verzi upravenou, vylepšenou a rozšířenou o záběry, které jste ještě nikdy neviděli! Nenechte si ujít!

neděle 30. září 2012

Ježkooční zelňačka

Máte-li chuť někdo na dobrou zeleninovou polévku a nevíte si sami rady, řešení je jednoduché. Stačí se obrátit na někoho z Ježkových očí. 
Tuto sobotu si uspořádala družinka Ježkových očí hodinu vaření v zapomenuté vesničce Věteřov. Místní novousedlice zvolila pro výuku právě zeleninovou polévku - dle Sluníčka. Po dobrém obědě se skauti vydali objevovat krásy Věteřova. Viděli jsme toho spoustu krásného, a přitom nám ještě pár pěkných míst zůstalo na příště. 

pondělí 13. srpna 2012

Siesta

Po vydatném pondělním obědě odpočívají znavení táborníci na lavičce před kuchyní. Povšimněte si, prosím, Katana, který kde se vzal, tu se vzal, zjevil se včera z Pasova až u nás na táboře.
A ještě poznámka ke včerejšku - byl to natolik sváteční den i se sváteční svačinou, že letošní tábor byl některými prohlášen za nejlepší ze všech. Jistě k tomu přispěla i mše v lesní kapli na horním tábořišti, kterou sloužil otec Ivan ze Zlína a kterou jsme provázeli zpěvem, ministrováním a četbou liturgických textů. Doufám, že kázání o dvou vlcích v nás vydrží ještě dlouho po skončení tábora...

pátek 10. srpna 2012

Jumanji - průchod bažinou

Abyste viděli, jakým nebezpečím musíme při pátrání po Jumanji čelit, posíláme obrázky z dnešního dobrodružství. Expediční týmy - Klíšťáci, Citrónci, Avatáři, Evrgrýni a Fialoví Panteři - překonávali nebezpečnou bažinu zamořenou zákeřnými a krutými masožravými rostlinami. Někde mezi nimi se skrýval ostrůvek se třetím sluncem...

Expediční výpravy

Příznivé počasí nám umožňuje prozkoumávat okolí a jeho krásy. Pokud můžeme, mizíme na celé dopoledne ve zdejších lesích a skaliscích.