Fotogalerie ze Skautské mše 2022

 Na portálu Člověk a víra najdete fotografie ze Skautské svatojiřské mše, které pořídili Klaudie Šimečková a Richard Smolák – zde a zde. 

Zmizelý Kyjov židovský

V rámci připomenutí událostí druhé světové války, od jejíhož konce letos uplynulo 70 let, jsme s Dráčaty navštívili nenápadný památník. 

Informace o kyjovské synagoze, židovské čtvrti a osudů kyjovské židovské obce najdete zde a zde. 

Fotogalerii najdete tady. 

Brigáda u 5Ž

Ježkovy oči a Dráčata se ujala nesnadného úkolu a poslední srpnový týden vyrazili na naši chatu k 5Ž, aby pořádně vygruntovala - okna, podlahy, okapy... A kromě práce se stihlo i grilování a paintball s Doďákem. Moc pěkné. Kdo nebyl a nemohl, nesmutněte - na chatě je tolik práce, že vás jistě další HADR Párty nemine! Lajka to všechno nafotila zde. 

Bylo to zombie - Chrastí

Původně nevinná podzimní procházka se dramaticky změnila hned po prvním útoku zombíků. Takhle to zaznamenala Pipi: 

Sešli jsme se na faře v 9:00. Šli jsme směrem k Penny maketu, a tam se ztratili v divočině. Cestou jsme hráli hru na pašeráky. Nám se podařilo schovat pastu plnou diamantů, aniž by nás ostatní viděli. Na kopci se k nám přidali Mauka s Dinem. A Dino spustil: "A víte co je nového? Celkem nic, až na tohle!!!" A asi už tušíte co... Mauka má PRSTÝNEK.
Po této novince jsme se vydali cestou přes pole k jednomu obrovskému dubu. Dino na něj samozřejmě (jako vždy) vylezl a skočil dolů - podle Mauky - jako zralý lilek. Dále jsme pokračovali lesem... kde jsme hráli na zombie. Měli jsme přenést diamanty do faraonovy hrobky, ale nesměli se jich dotknout, jinak by nám vytekl mozek. Naštěstí se to nikomu nestalo. A aby toho nebylo málo, křižovali nám cestu ještě dva příšerní zombíci. Potom jsme se přemístili zpátky na faru. Byla to fajn výprava. 

Pipi ještě zapomněla napsat, že na zpáteční cestě jsme pomohli Chrochťovi (alias Sviníkovi) vysbírat kukuřičné pole na krmení pro holuby. Táhl toho chudák přetékající koš...

A to všechno si můžete  prohlédnout na fotkách tady (Fiš už dodal ty své, fotodokumentace je kompletní).

Demoliční četa

Nic netrvá věčně, ani indiánské léto na farní zahradě, a tak nastal čas rozloučit se s naším týpkem. V úterním odpoledni padlo. Ruce Katana, Fiše, Ybéra a Tomketa neohroženě dirigoval samotný Ježek. Byl to koncert svalů, důvtipu a ocelových nervů. Posuďte sami.

Bez práce není bowling

O tom, že skaut není jenom hraní her, se přesvědčily v sobotu 7. září Ježkovy oči a pár Dráčat (přesně jedno) pod vedením Katana. Z fary, kde měli sraz, odjeli na Zavadilku. Zde měli za úkol sesbírat suché větve po těžbě dřeva - jako pomoc městským lesům za darování tyčí na týpí. Skauti neváhali a práci měli za pár hodin hotovou. 

Po práci byli za odměnu pozváni na pořádnou dávku bowlingu. Zábavy si užili více než dost, i když při ní tekl pot proudem. 

Pár fotek můžete shlédnout zde.

napsal Dejv

Indiánský den

Ve středu 7. července 2013 se na farním dvoře konalo Indiánské odpoledne. Akci pořádalo CPR Kyjov a náš oddíl na ni zapůjčil svůj "prodejní stánek", tedy týpí. Na oplátku si budeme moci půjčovat tyče od CPR. 

A jak jsme týpko pro děti stavěli, můžete shlédnout třeba v tomto kratičkém videu nebo na fotkách. 

SKAZA plná deště...

A ještě jednou o SKAZe, tentokrát formou postřehů a fotografií. Než někdo z členstva napíše více, pokochejte se třeba Espaňovými fotkami zde.

O koních a tak

V úterý 7. května jsme my Dráčata místo schůzky jeli na koně. Sraz byl v 15:20 na vlakovém nádraží, kde jsme si zakoupili zpáteční jízdenku do Bzence.

Ježek nám dal mapu a ukázal nám, kudy máme jít, protože on se vezl v autě s Amálkou. Dávali jsme pozor, kdy máme vystoupit, a tak s tím nebyly žádné problémy. Problémy byly jen s tím jak se dostat na místo. Nakonec jsme se, sice po trochu delší době, dostali až ke koním.

Ve stáji jsme se rozdělili na dvě poloviny, protože někteří o jízdu na koni neměli zájem. Na koni jely: Pulčík, Kexík, Torpédo, Pipi, Kiki, Anička a já - Madlenka. Ostatní zůstali u stájí a hráli hry.

Koně jsme měly k dispozici čtyři. Jmenovali se: Belfásek, Nina, Bob a Dick. Markéta Valihrachová, která nás měla na starost, s námi zamířila do lesa. Každý jel asi tak čtvrt hodiny, což nám docela stačilo.

Nakonec jsme koně odvedly do stájí, odsedlaly je a vyčistili. Pomáhal nám i Chrochťa.

Byla to krásná vyjížďka! Měli bychom si to brzy zopakovat!

pro oddílový blog sepsala Madlenka

fotogalerii najdete zde

Vycházka do boršovské divočiny

S přihlédnutím k nestabilnímu počasí a podloží brzkého jara rozhodli jsme se nasměrovat naše dubnové expediční kroky do divočiny, kterou máme na dosah ruky. Do boršovských pralesů a brownfieldů. Šlo o natolik dobrodružný podnik, že řada slabších povah to úplně vzdala. Například Dino - než aby se musel potýkat s nástrahami kyjovské periferie, raději předstíral nemoc. A takových bylo víc...

Nakonec překvapivě přežili všichni, i když někteří odpadli po cestě. Například Ježek. Celou akci pak nejen symbolicky ukončila prudká jarní bouře. 

Díky všem, kteří se odvážili. A tady pár snímků...

Ježkovy oči v Tatrách

Školní starosti, úklady učitelů a vidina nebezpečné cesty odradily od výjezdu do Nízkých Tater většinu statečných, a z těch, kteří vyrazili, došla k úpatí hor jen hrstka. Strastiplnou cestu přežili pouze Tomket a Pískomil (David). K uctění památky všech nedorazivších jsme si každý užívali minimálně za dva. Jedinou sjezdovku jsme neponechali beze stop našich lyží či snowboardu a nebáli jsme se vjet ani do freerideových polí. Když přišel hlad, nechali jsme se nasytit všemožnými pochoutkami v místních nóbl podnicích. Co jiného podniknout po dni plném lyžování než se naložit do termální kádě plné minerálů? Za ten krátký čas jsme toho stihli spoustu - navštívit jeskyně, zdolat nejvyšší vrchol, povozit se na skůtru a mnoho dalšího. Pokud vás zajímá více, nechte si vyprávět od těch dvou statečných. Anebo se pokochejte fotkami. 

HOBITÍN 16.3.2013

Sobotní výšlap z Bukovan do Nechvalína začal jako pošmourný lezavý den a pokračoval sněhovými přeháňkami hnanými severákem, které se střídaly s koupelemi ve zlatavém světle jarního slunce za ševelu teplého vánku. Překrásné aprílové počasí. Tématicky k době půstu jsme se zamýšleli nad bukovanskou křížovou cestou vyobrazenou v betonu a železe... Když jsme se přehoupli přes kopeček nad Bukovanami, otevřel se nám pohled do malebného údolí se zvlněnými svahy lemovaného ovocnými sady a vinohrady - Hobitín. Z davu okouzlených pozorovatelů se dokonce ozvalo několik nadšených výkřiků: Tam je ta nora! Vzdáním holdu králi Fišovi na hradisku zvaném Klobouk jsme příjemně strávený den zakončili.
Malou fotodokumentaci z cesty do Hobitína a pobytu tamtéž najdete zde. Setkání s neomylnou věštkyní pak tady. 

ZDRSEM Čučice 6.-10.3.2013

ZDRSEM aneb ZDRavotnický SEMinář za Ididlidi absolvovali Dino a Mauka, aby byly připraveni zasáhnout, poskytnout pomoc, zachránit život. ZDRSEM je potřeba zažít, několik slov však lze říci:

ROZHLÉDNI SE, REAGUJ, ROZMÝŠLEJ; cukr a bič; OSEL; cukrovkáři cukr; POLAP a sežer; jako s porcelánem; FAST;  kdo křičí - je zdráv, kdo chrčí - končí;  ...

Instruktážní video zde
Fotky tady a tady.

Bitvy a modřiny

V tyto dny začínají mizet modřiny, jenž některým Idilidem zůstaly jako jediná vzpomínka na slavnou bitvu Ježkových očí - levého oka s pravým okem. Tato bitva se odehrála koncem února v Brně paintballové hale, kterou provozuje prastarý Idiliďa Dodo.

Svorní a věrní přátelé se po čas bitvy stali nepřáteli na život a na smrt. Zbraněmi nám byly pušky poháněné stlačeným vzduchem a municí menší hopskulky. V bitevní vřavě nezůstával nikdo pozadu. Krevní oběh nasycen adrenalinem a touha zneškodnit nepřátele byla větší než pud sebezáchovy a strach ze štiplavého žihadla soupeřovy munice. Bitva skončila nerozhodně, ale osud války není ještě rozhodnut. K rozhodujcímu souboji se armády střetnou v teplých letních měsících ve venkovním prostředí.

V přátelské atmosféře brněnské čokoládovny jsme pak na znamení dočasného míru vypili lahodný mok a vyšli na procházku Brnem. Velká sněhová nadílka, která toho dne napadla, nám bohužel nedovolila přestat ve válčení. Jen jsme vyměnili pušky za sněhové koule a nelítostný souboj pokračoval až k nádražní budově.

Fotky z haly najdete zde.

IDILIDI na sněhu

Navzdory špatným pátečním vyhlídkám se sobotní sáňková vyjížďka vydařila přímo fantasticky! Sluníčko se na nás smálo celý den, vítr ani nezafoukal a sáňkařské sjezdovky v milotických Horkách zářily vrstvou zledovatělého sněhu, po kterém to na bobech a saních pěkně svištělo. K nebezpečnému sportování se sešlo celkem sedm statečných (dětí) a pět zodpovědných (vedoucích). Statečnost nakonec zvítězila u všech účastníků a ze svahu se tak vrhali nejen v sedě na bobech či saních, ale také v leže na lopatě (hlavou dolů), přímo po hlavě (Pipi), hlavou dolů na saních (totálně osvobozující zážitek, bez  něhož nebyl vedoucím umožněn návrat domů ) a někteří neváhali válet sudy. Rozjařené vřískání se mnohonásobnou ozvěnou neslo tichými Horkami...
Po dostatečném vybití energie jsme všichni vyšplhali na Náklo, zahřáli se při eskymácké honičce a nakonec opět vsedli na své zimní oře a po cestě pokryté ledem sjeli až dolů do Milotic (tento sjezd byl ze všech nejlepší, protože nebylo nutné vytáhnout pak boby zase nahoru na svah).
Zimním radovánkám, všem statečným i zodpovědným a především Iďovi ZDAR!
Pár fotek najdete tady, kratičké video pak tady. 

Betlémské světlo

Zavzpomínejte na loňský Štědrý den, kdy jsme společně klouzali namrzlým Kyjovem a roznášeli Betlémské světlo členům našeho oddílu. Opravdu jen několik málo fotek najdete zde.

Lesem a bažinou (tou hlavně)

Zápis z říjnové výpravy je konečně tu. Omlouváme se všem netrpělivým čtenářům, ale kletba gumových medvídků měla dlouhodobé účinky a gumové prsty odmítaly klepat písmenka do počítače. Výprava začala tím, že byla skoro všem zima. Našli jsem si teda zasluněnou louku a rozprchli se do vysoké trávy před dotěrnými duchy gumových medvídků. Ve výsledku už sice zima nebyla nikomu, ale zato měli všichni mokré kalhoty. No a, skaut je nepromokavý! Bylo to krásné a byla to legrace. Vzhledem k tomu, že v týdnu před výpravou les vytrvale zásobovaly děště a přeháňky, měli jsme spoustu příležitostí k rochnění v kalužích, mělkých bahenních lázních i hlubokých jezerech, která se rozlévala přes celou cestu a jen stěží je šlo obejít. Miki neodolal a pokusil se jedno takové jezero přeplavat. Šíma a Šíma se vybarvili jako budoucí hydrologové, protože každou kaluž (slovy K A Ž D O U), prozkoumali hloubkovým měřidlem a změřili hustotu vody pozorováním, za jak dlouho se v ní utopí klacek. Závěrečná valná hromada (kdy se všichni svalí na jednu hromadu v 5-10 vrstvách na sobě) plně nahradila obvyklou naháněčku a následné mučení některého z vedoucích. Ze spodní vrstvy hromady vykukoval jako obvykle Dino. Moc jsme si výpravu užili. Jak často se vám podaří opalovat se v půlce října? Fotodokumentaci najdete zde. 

 V rámci pokračujícího mapového výcviku můžete prostudovat záznam našeho putování:

Táborové video

Dokumentární film Nonice Petry Ježkova o záhadném zmizení prof. Bohulíbka najdete zde. A pozor, jde o režisérský sestřih, tedy verzi upravenou, vylepšenou a rozšířenou o záběry, které jste ještě nikdy neviděli! Nenechte si ujít!

Dráčecí grilpárty

Na rozloučenou se školním rokem, dalším úspěšným rokem činnosti, pronikla Dráčata za ceduli "Tady je Ježkovo" a uspořádala si mejdan s grilováním. Jak vidno z přiložené fotogalerie, všichni se dobře bavili, pojedli veselých hub s vtipnou náplní, a na závěr se i tančilo! Tož brzy na viděnou, přátelé.

Za profesorem Bohulíbkem

A je to tady! Už ho známe, už tušíme, už luštíme a namáháme hlavinky! Profesor Bohulíbek se s námi setkal ve vlkošském Military muzeu, prý se to náramně hodí... Přišel nám otevřít roztodivný vousatý chlapíček, každá ponožka jiná, vestička zapnutá o jeden knoflík vedle - typický příklad zaneprázdněného univerzitního profesora v období státních zkoušek. Dostal se mu do rukou zvláštní vzkaz datovaný do roku 1945 se jménem Karla Vařáka: "U Anežky pod kamenem". Vzkaz k němu připutoval z Lidečka, kde ležel netknutě snad celých těch 70 let od konce druhé světové války. V muzeu jsme si alespoň prohlédli válečné exponáty a rozhodně to stálo za to. Ještě se sem vrátíme až tady bude i provozovatel a průvodce v jedné osobě - pan Něnička. Od něho se určitě dozvíme spoustu zajímavostí z válečného období. Jen škoda, že to nestihneme před odjezdem na Bohulíbkovu expedici, vědomosti by se nám jistě hodily...

Vyrazíme tedy úderem 4. srpna k Lidečku, abychom vypátrali onu Anežku. Kdo to bude? Je ještě naživu? Nebo je to jméno ulice, jak hned navrhovali účastníci setkání s Bohulíbkem? A prý má pro nás profesor Bohulíbek překvapení - v Lidečku se totiž kromě vzkazu našlo ještě něco dalšího. Co? Jsme zvědaví...
Fotky zde.

Cestou, 15 minut po té, co jsme měli svačinkou přestávku:
Jáchym: Tati, dáme si další svačinku, až bude zase přestávka?

Nony: Další svačinku? Nebudeš ty náhdou Maruščin  brácha?

Jáchym (nevinným hláskem): Néé...