Vánoční výprava na 14.-16.12.2012

Ochoz u Brna - Kaprálův mlýn

Sraz: pátek 14.12. v 15:15 na vlakovém nádraží

Návrat: neděle 16.12. v 16:31 na vlakové nádraží

Účastnický poplatek: 400,- Kč (ubytování, jízdné, strava)

Stravování: zajištěno společně, na cestu svačinu a lahev s pitím nebo termosku s čajem, s sebou pár kousků vánočního cukroví (kdo už bude mít - jen na ochutnání)

Vybavení: spacák, karimatka - převezeme je autem, ostatní vše v jednom batohu: náhradní boty, přezůvky, min. jeden kompletní oděv na převlečení na venek, možno oblečení zvlášť do budovy, teplé věci na spaní, hygienické potřeby, ručník, nádobí ani příbor nejsou nutné, běžné vybavení na schůzky, baterka,

Speciální vybavení: dárek pro člena oddílu (dle rozlosování), jedlé ozdoby na stromeček pro zvěř (mrkev, kukuřice, zrní, jablka, kaštany...)

Upozornění: Na akci je potřeba se závazně přihlásit vedoucímu družinky do 7.12. 

Strážnickými uličkami - pěšky, vlakem a po stromech

Strážnice nás překvapila nečekanými dobrodružstvími. První bylo trochu nepříjemné - kešku, kterou jsme chtěli odlovit hned na nádraží, střežila skupinka domorodců. Ybér chtěl odlákat jejich pozornost tím, že s nimi zapřede rozhovor o myslivosti, ale bylo nepravděpodobné, že by si nevšimli přítomnosti dalších jednadvaceti lidí. Ybér má samozřejmě charizma, takže kdekoho zastíní, ovšem že by svítil jako radioaktivní uhlík, to se zase říct nedá. Druhé dobrodružství na nás čekalo ve mlýně, neplánovaně jsme totiž byli pozváni do jeho útrob na prohlídku. Slabší povahy měly co dělat, aby nápor čarodějnic, košťat, pavouků, pranýřů a vodníků zvládly. Touha prošmejdit všechna patra zaprášeného mlýna, v pološeru a po vratkých schodištích, však byla neodolatelná (panu průvodci posíláme do Strážnice velký dík za neopakovatelný zážitek). Třetímu dobrodružství jsme vběhli přímo do náruče uprostřed zámecké zahrady. Přivítal nás v ní sám hrabě Magnis, kterého jsme vyrušily z hloubání nad stavbou nového mostu. A protože jsme Idilidé činu, chopili jsme se stavby mostu sami a hned (hrabě Magnis skutečně nechal 30 metrový řetězový most ve Strážnici roku 1824 postavit - byl to první řetězový most na evropském kontinentě). Nákup ocelářského materiálu nás vyšel pěkně draho, přesto oba řetězy rostly neuvěřitelným tempem a přibývaly téměř stejně rychle. Družstvo "u trávníku" zvítězilo o pouhý necelý metr, sladkou odměnu si ale rozdělili všichni stavebčané. Závěřečným dobrodružstvím byl úprk na vlak. Stihli jsme. Kam nás odveze příště?
Nejste-li si jistí, kudy jsme to vlastně courali, můžete mrknout na mapu tady (necelých 6 km)... a fotky si můžete prohlédnout tady. 

Ze strážnických uliček

Na výpravě jsme pozorovali "vrbuvrbuvrbuvrbu", tzv. dodekavrbu, důvěrně zvanou binárka.


Elenka: "Tomášku, mám pro tebe úkol jako pro rytíře. Aha, ty jsi konboj? Tak to pro tebe nebude."
"Udělal ti něco ten obraz, že ho chceš rozšmikat?"
Tomík: "Jo, bouchl mě do hlavy."

Strážnice 24.11.2012

sraz: 8:25 na vlakovém nádraží
návrat: 15:27 tamtéž

s sebou: boty do terénu, oblečení dle počasí + rezervní vrstva, pití celkem min. 1,5 l (v případě chladného počasí i pití do termosky), svačina, bežné vybavení na schůzky (tužka, uzlovačka, šátek apod.), pláštěnka, 40 Kč

poznámka: kdo ví, že nepojede, nechť dá v předstihu vědět někomu z vedení

Lesem a bažinou (tou hlavně)

Zápis z říjnové výpravy je konečně tu. Omlouváme se všem netrpělivým čtenářům, ale kletba gumových medvídků měla dlouhodobé účinky a gumové prsty odmítaly klepat písmenka do počítače. Výprava začala tím, že byla skoro všem zima. Našli jsem si teda zasluněnou louku a rozprchli se do vysoké trávy před dotěrnými duchy gumových medvídků. Ve výsledku už sice zima nebyla nikomu, ale zato měli všichni mokré kalhoty. No a, skaut je nepromokavý! Bylo to krásné a byla to legrace. Vzhledem k tomu, že v týdnu před výpravou les vytrvale zásobovaly děště a přeháňky, měli jsme spoustu příležitostí k rochnění v kalužích, mělkých bahenních lázních i hlubokých jezerech, která se rozlévala přes celou cestu a jen stěží je šlo obejít. Miki neodolal a pokusil se jedno takové jezero přeplavat. Šíma a Šíma se vybarvili jako budoucí hydrologové, protože každou kaluž (slovy K A Ž D O U), prozkoumali hloubkovým měřidlem a změřili hustotu vody pozorováním, za jak dlouho se v ní utopí klacek. Závěrečná valná hromada (kdy se všichni svalí na jednu hromadu v 5-10 vrstvách na sobě) plně nahradila obvyklou naháněčku a následné mučení některého z vedoucích. Ze spodní vrstvy hromady vykukoval jako obvykle Dino. Moc jsme si výpravu užili. Jak často se vám podaří opalovat se v půlce října? Fotodokumentaci najdete zde. 

 V rámci pokračujícího mapového výcviku můžete prostudovat záznam našeho putování: