Ze spacáků čouhají jen nosy tří statečných, kteří se rozhodli prožít víkend jinak než ostatní. Usínají znaveni cestou pod tmavou oblohou plnou hvězd na posteli ustlané z listí. Okolo je klid, jen plápolající ohýnek vrhá stíny po okolních stromech.
Co se jim asi zdá? Na co myslí? Slyšíte to? Já slyším jakési mlaskání. Už vím. To ta první kukla s bambulatým nosem asi znovu pojídá pečené stehýnko na vrcholu Lopeníku. Zasloužená odměna po tom těžkém výstupu...
Právě vychází měsíc. Je ho jen půlka, ale světlo je skoro jako ve dne. Plameny ohně slábnou, noc temní, den se přehupuje. Jak tak koukám na ty spící, ta kukla za všech nejdelší jako by se klubala. Mává rukama. Poskakuje. Motýl má ale ještě čas. Nejspíš jen ve spaní opět zastavuje autobus v kopcích kdesi mezi poli...
Den začíná vítězit nad nocí a tma ustupuje kamsi do dáli. Popel už ani nedoutná. Obloha je modrá a první paprsky sluníčka svítí na třetí kuklu, která sklouzla daleko z postele z listí. Mám dojem, že si v noci zopakovala klouzání z kolmého svahu na vrcholu hory. A stejně jako na tom svahu se i tady zastavila o stromky, které div nepolámala.
Říkáte si: Něco takového, co můžu vidět na těchto fotkách, bych chtěl taky zažít, přál bych si prožít nějaké dobrodružství, ale jak? Je to prosté, milí Watsoni. Zkuste to jako Gůgl, Tomket a Fiš. Ti se vydali na cestu a dobrodružství si je už našlo samo.
Žádné komentáře:
Okomentovat